Kolik vody vám za rok steče ze střechy
Na obyčejný rodinný dům spadne za rok tolik vody, že by naplnila bazén. Skoro všechna odteče do kanalizace nebo na sousedův pozemek. Spočítat si, o kolik přesně jde, zabere minutu.
Vezměte půdorys střechy, vynásobte ho ročním úhrnem srážek a odečtěte ztráty. U domu se střechou o ploše sto metrů čtverečních a při ročním úhrnu kolem 650 milimetrů, což odpovídá průměru většiny českého vnitrozemí, vychází zhruba 65 kubíků vody. Po odečtení ztrát odparem a tím, co zůstane na povrchu, zbývá reálně využitelných asi padesát kubíků.
Padesát tisíc litrů. Tolik spotřebuje čtyřčlenná domácnost na splachování zhruba za rok a půl.
Úhrn srážek se liší víc, než čekáte
Průměr pro Česko je sice kolem 600 až 700 milimetrů ročně, ale rozdíly mezi oblastmi jsou velké. Srážkový stín v okolí Žatce a Loun patří k nejsušším místům republiky s hodnotami pod 450 milimetrů, zatímco v horách se běžně překročí tisícovka. Při plánování se proto nevyplatí počítat s celostátním průměrem — data pro konkrétní lokalitu zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav.
Druhá věc, na kterou se zapomíná, je rozložení v čase. Z těch padesáti kubíků nepřijde dvanáctina každý měsíc. Přijde jarní déšť, pak šest týdnů sucho, pak přívalová bouřka, která dodá třetinu měsíčního úhrnu za hodinu. Nádrž se proto nedimenzuje na roční objem, ale na to, jak dlouhé období sucha má překlenout.
Jak velkou nádrž
Praktické pravidlo vychází z toho, co z vody chcete pokrýt.
- Jen zálivka zahrady: počítá se zhruba s 20 až 30 litry na metr čtvereční záhonu a měsíc v sezoně. U dvou set metrů zahrady to dělá kolem pěti kubíků měsíčně a nádrž o objemu tří až pěti kubíků bývá rozumný kompromis.
- Zálivka a splachování: jeden člověk spotřebuje na WC řádově třicet litrů denně. U čtyřčlenné rodiny jsou to zhruba tři a půl kubíku měsíčně navíc — tady už dává smysl objem kolem šesti až deseti kubíků.
- Zálivka, splachování a praní: počítejte s dalšími zhruba padesáti litry na jedno praní.
Zvětšovat nádrž nad rámec spotřeby nemá smysl. Voda, která se nespotřebuje, v nádrži jen stojí a při přepadu stejně odteče — jen jste za ni zaplatili.
Akumulace, nebo vsak
To jsou dvě různé věci, které se často pletou. Akumulační nádrž vodu zadržuje, abyste ji použili. Vsakovací objekt ji vrací do podloží a řeší tím odvodnění pozemku — stavební úřady ho dnes běžně vyžadují u novostaveb, protože dešťová voda nemá končit v kanalizaci.
V praxi se obojí často kombinuje: nádrž zachytí, co se využije, a přepad jde do vsaku. Jestli pozemek vsakování vůbec umožňuje, rozhoduje geologie — v jílovitém podloží se voda vsakuje pomalu a vsakovací objekt musí být výrazně větší.
Umístění, objem i způsob usazení se posuzují podle podloží a hladiny spodní vody; firmy, které dělají realizaci nádrže na dešťovou vodu na klíč, tohle posouzení obvykle dělají před cenovou nabídkou.
Kde se dá ušetřit a kde ne
Nejdražší položkou bývá zemní práce, ne samotná nádrž. Z toho plyne i rada, kterou dávají lidé, co si tím prošli: dělat to jednou a pořádně. Rozšířit výkop o kubík navíc při kopání stojí málo, dokopat se k nádrži podruhé za dva roky stojí skoro to samé co poprvé.
Naopak šetřit jde na typu nádrže, pokud to podloží dovolí. Samonosné plastové nádrže se usazují bez betonového lože a bez obetonování, což ušetří materiál i den práce. Rozhoduje o tom hloubka uložení, zatížení nad nádrží (pojezd autem je úplně jiná situace než trávník) a hladina spodní vody — při vysoké hladině nádrž „plave“ a musí se kotvit.
Na co se připravit při realizaci
Podzemní nádrž znamená výkop, a ten bývá největší neznámá celé akce. Skála, vysoká hladina spodní vody nebo nečekaná sítě v zemi dokážou prodloužit jednodenní práci na tři dny. Nadzemní nádrž je levnější a jednodušší, ale v zimě se musí vypustit a v létě se v ní voda ohřívá a kazí.
A ještě detail, který rozhoduje o kvalitě vody: před nádrží má být filtr na hrubé nečistoty a nádrž musí mít klidný nátok, aby se nerozvířil usazený kal. Bez toho se za dva roky diví i ten, kdo si pořídil nejdražší nádrž na trhu.



